BODY S ČÍSLY ZNAČÍ MÍSTA S NEJLEPŠÍM VÝHLEDEM NA NÁSTĚNNÉ MALBY

LEGENDA K PŮDORYSU

NEČEKANÁ DOMINANTA. NEČEKANÝ POKLAD

Polabská rovina Kolínska v okolí obce Grunta začíná pozvolna přecházet v kutnohorské vrchy, svědky někdejšího stříbrného bohatství kraje. Zdaleka viditelnou dominantou kraje je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který můžeme právem označit za největší chrámovou stavbu českého venkova. Vznikl sice až na počátku 20. století, zato na místě s bohatou historií sahající nejméně až do 12. století. Kostel překvapuje vším – jednak svou strohou velikostí, ale především svou bohatou vnitřní výzdobou. Velkolepé figurální
malby, množství malovaného ornamentu, ale i nejmenší detaily bohoslužebného vybavení – to vše bylo zhotoveno v jednotném secesním stylu, který není pro chrámové stavby v českém prostředí příliš obvyklý.

MÍSTO PUTOVÁNÍ

První kostel vznikl na tomto místě už na počátku 14. století (1305) zřejmě z podnětu cisterciáků ze Sedlce. Ti dali rovněž místu malebné jméno – Údolí Panny Marie (Vallis beatae Mariae). Dnešní název obce je počeštěnou variantou staroněmeckého překladu slova údolí (Grunth Panny Marie). Bohatství kostela (tzv. záduší) pramenilo z obliby mezi poutníky, kteří sem po staletí směřovali, ale i z dobrého farního hospodaření na četných pozemcích a v neposlední řadě i z přízně bohatých sedláků z okolí. Nezvykle velký majetek venkovského kostela (v roce 1900 to byl přes půl milionu tehdejších korun) vedl ke snaze zřídit v obci farnost s kostelem, farou a farářem, i když tu byla pouhá stovka katolíků (s okolními vesnicemi bylo katolíků asi 600). V roce 1900 byla zřízena farnost, následovala stavba nového reprezentativního kostela (1905–1914).

NOVÝ STARÝ SLOH

Pro stavbu kostela byl zvolen konzervativní novorománský sloh, protože podle tehdejších představ nejlépe odpovídal kraji, kde se
dodnes dochovala řada výjimečných sakrálních staveb ze 12. a 13. století (např. v Kolíně a ve vesnici Jakub u Církvice). Stavbu navrhli
pražští stavitelé Rudolf a Jaroslav Vomáčkovi, hrubou stavbu provedla v letech 1905–1908 firma stavitele Jana Sklenáře z Kolína. Má podobu ideálního bazilikálního trojlodí s dvojicí vysokých věží na západní straně. Mezi stavebními dělníky byl podle pamětníků i pozdější dělnický prezident Antonín Zápotocký (1884–1957).

UMĚNÍ ČÍST SKRYTÉ

Teologický smysl obrazové výzdoby kostela promyslel velký milovník a znalec církevního umění hradecký biskup Josef Doubrava (1852–1921, v úřadu od 1903) společně s kutnohorským arciděkanem Karlem Vorlíčkem (1843–1922). Biskup Doubrava prosadil malíře Františka Urbana (1868–1919) a jeho manželku Marii (1868–1945), kteří se na jeho doporučení už dříve ujali výzdoby kaple v kutnohorském Vlašském dvoře. Urban vytvořil i návrhy pro vitráže pro chrám sv. Barbory, ale i pro kolínský kostel sv. Bartoloměje. Bohoslužebné náčiní a jeho tvůrce vybíral pro kostel další znalec umění – vyšehradský kanovník Eduard Šittler (1864–1932).

MALÍŘ NÁBOŽENSKÝCH MOTIVŮ

Malíř František Urban se ve svém životě věnoval především monumentální náboženské malbě, studoval sice u Františka Ženíška (1849–1916), nejvíc ho však ovlivnil slavný Alfons Mucha (1860-1939), což je na jeho světeckých postavách a jejich dekorativním vyznění dodnes jasně vidět. V kostele jsou od něho všechny velké figurální výjevy v kněžišti, na klenbě i v obou bočních lodích. Postavy mají zřetelně slovanský charakter, jejich oděvy mají četné domácí folklorní prvky.

BOŽSKÝ PŘÍBĚH UKRYTÝ V LIDSKÝCH KULISÁCH A LIDSKÝ PŘÍBĚH V TĚCH BOŽÍCH…

Ústředním výjevem kněžiště je scéna Korunování Panny Marie, kde nezvykle světlovlasý Kristus vkládá královskou korunu na hlavu dívce Marii s hlavou zakrytou šátkem po způsobu oblékání venkovských žen. Na pravé straně je krásný výjev Narození Páně, jeho protějškem je Klanění Třech králů. V levé boční lodi zachytil sv. Josefa obklopeného dvojicí andělů hrajících na hudební nástroje. Zajímavostí je odrůstající chlapec Ježíš zachycený ve věku 12 let. V pravé boční lodi je vyobrazena sv. Anna Učitelka s rozvinutým svitkem, ze kterého společně s dívkou Marií čtou. Na mnoha místech kostela zobrazil Urban velké množství andělů i archandělů, často s hudebními nástroji nebo velkými květy lilií.

ORNAMENT NEJEN PRO DEKORACI

Jeho manželka Marie Zahradnická – Urbanová vyplnila zbylé plochy chrámu dokonale komponovaným ornamentem. Kromě různých květin se inspirovala tzv. pletencovým (či keltským) ornamentem z irských rukopisů ze 7. – 9. století. Teprve při bližším zkoumání si všimneme, že součástí ornamentu jsou i motivy zvířat (především ptáků) či částí jejich těl. Jiné motivy – především apokalyptické symboly evangelistů na klenbě presbytáře – svou lineární kresebností vycházejí ze středověkého umění přihrádkového emailu.

DOKONALOST UKRYTÁ V DETAILU

Velkou pozornost si zaslouží i vlastní bohoslužebné vybavení kostela vzniklé většinou podle návrhů Jana Kastnera (1860–1912). Na výzdobě lavic, oltáře, kazatelny a varhanní skříně se podílel řezbář Jan Klíma. Varhany zhotovila fi rma Möltzer, varhanní skříň navrhl Kamil Hilbert (1869–1933). Obřadní kněžské oděvy (paramenta) a kalichy vznikly podle návrhů architekta Josefa Fanty (1856–1954) v dílnách pražské Akademie křesťanské. Zajímavé jsou i kamenické, truhlářské a pasířské práce.

ZVON Z 15. STOLETÍ

Ve věžích byly původně umístěny 4 zvony. Tři z nich byly ulity v roce 1908 v dílně Arnošta Diepolda v Praze na Zbraslavi. Byly však zrekvírovány už v roce 1916. Dodnes zůstal čtvrtý, nejstarší zvon z konce 15. století vzniklý s největší pravděpodobností v dílně zvonaře Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory.

HŘBITOV S HROBY DUCHOVNÍCH SPRÁVCŮ

V chrámové předsíni jsou umístěny 3 renesanční náhrobní kameny tehdejších šlechtických patronů kostela – Jana z Vrchovišť a na Libenicích (†1589), jeho manželky Anny Kamýtské ze Lstiboře (†1594) a jejich syna Viléma Všebora Libenického z Vrchovišť (†1591). Nedílnou součástí kostela je i přiléhající hřbitov s vysokou zdí, budovou márnice (umrlčí kaple) a hroby zdejších duchovních správců, především prvního faráře Jana Záruby.